„STOP and smell the Roses“

Před pár dny jsem se vrátila z růžové cesty – z exkurze po destilárnách růžového oleje a hydrolátu. Strávila jsem úžasný týden se svými kolegy z Oshadhi ve slavném Růžovém údolí v Bulharsku. Naším mottem pro společně strávený čas se stalo: ZASTAV SE a přivoň si k růžím, což opravdu rezonovalo, neboť jsme pořád všichni v poklusu a tady jsme si naordinovali spočinutí a prožívání.

Měli jsme štěstí, že naši cestu organizovala bulharská kolegyně Milena, která využila svých kontaktů. Místní pěstitelé a producenti totiž neradi pouštějí někoho moc blízko (natož profesionály😉), pro turisty je určen komerční růžový festival nebo návštěvy obchůdků s tradičními „růžovými“ suvenýry, ale my jsme chtěli zažít běžný pracovní provoz.

 

Tradiční dárek z Bulharska, který si mnozí pamatujeme z dětství, je stále populární.

 

Musím začít přiznáním, že jsem měla o Růžovém údolí mylnou představu. Název zní tak malebně, člověk si představuje úzké údolí s růžovými poli mezi horami, kdy stačí ujít pár kroků a už je v zelených kopcích. Skutečnost člověka překvapí – údolí je z mého pohledu spíše rozsáhlá planina o rozloze téměř 1900 km2, která je obkroužena pohořími: ať se postavíte téměř kamkoliv a kouknete se na kteroukoliv stranu, všude je horizont tvořen hřebeny hor.

 

Růžové pole v Růžovém údolí

 

Díky pohořím je údolí chráněné před nepříznivými větry a mírné podnebí spolu s vhodnou půdou a dostatkem vláhy tvoří skvělé podmínky pro pěstování růží, a to zejména růže damašské (Rosa damascena). Pěstuje se tady ovšem také růže bílá (Rosa alba) a dokonce i stolistá (Rosa centifolia), i když v menší míře. Z růže damašské a bílé se vyrábí jak éterický olej, tak hydrolát. Růže stolistá se zatím používá jen pro výrobu hydrolátu. Každá z těchto tří růží voní jinak: damašská je nejsladší a nejopojnější, stolistá je svěží a bílá je velmi jemná a delikátní, takže musíte vnořit nos do květu, abyste vůni zachytili.

 

Chytám vůni bílé růže

 

Damašská růže se v údolí, v okolí měst Kazanlak a Karlovo, pěstuje od 17. století a obchod s růžovým éterickým olejem přinesl regionu prosperitu a bohatství a nesmazatelně ovlivnil místní kulturu a tradice. Proces destilace růžového oleje byl místními zmodernizován, z jednoduché destilace se přešlo na dvojí destilaci, což zvýšilo výtěžnost, která je však i tak dosti nízká – 0,03–0,04 %. V praxi to znamená, že na výrobu jednoho kilogramu růžového éterického oleje z růže damašské je potřeba 3 až 3,5 tun růžových květů. Ovšem na výrobu jednoho kilogramu éterického oleje z růže bílé je potřeba ještě více růžových květů – 4 až 5 tun. Mimochodem, na výrobu 1 kg růžového hydrolátu potřebujete 1 kg růžových okvětních plátků.

 

Nádherné květy bílé růže

 

Květy se sbírají časně zrána, na pole jsme dorazili po 7. hodině a profesionální sběrači už pracovali, aby nasbírali co nejvíce květů, než začne vzácná esence pod hřejivými slunečními paprsky z květů vyprchávat, takže jsme nezažili, co lze zažít v horkém odpoledni za bezvětří, kdy se esence přirozeně odpařuje a vytvoří nad polem vonný oblak, do kterého se můžete ponořit. Pro návštěvníky je to nezapomenutelný zážitek, ale pro výrobce je to ztráta, takže najít takové pole je vzácností, protože sběrači se snaží otrhat všechny rozkvetlé květy a zanechat jen poupata pro následující dny sklizně. A tak den za dnem, party sběračů, žen a mužů, mladých i starších, pečlivě obírají květy z keřů, aby naplnili nádrže destilačních jednotek a my jsme si mohli užívat té božské vůně.

 

Instruktáž k trhání květů

 

Ti nejšikovnější zvládnou denně natrhat 70–80 kg květů! My jsme si to také zkusili, ale samozřejmě jsme nejeli na výkon, chtěli jsme si to užít, takže jsme při tom povídali a fotili a užívali si krásné počasí, kterým jsme byli obdařeni (předchozí týden lilo jako z konve a týden po nás bylo pro změnu docela vedro). Sbíráním jsme strávili zhruba 2 hodiny a nejúspěšnější byla německá kolegyně Lucia, které se podařilo nasbírat téměř 4 kg.

 

Marie a Nina, sběračky růží

 

Trhání není těžké, ale chce to cvik: květ se vlastně netrhá, ale těsně pod květním lůžkem se stonek zlomí – tzn. že chytnete květ za květní lůžko a zalomíte. Když je květ „zralý“, jen to pukne a je hotovo, žádné tahání a přetahování se. Sbírají se pouze kompaktní rozkvetlé květy, okvětní lístky nesmí padat – takové květy jsou už „přezrálé“ a k destilaci nevhodné.  

Profesionální sběrači samozřejmě pracují oběma rukama a květy házejí do plastových pytlů, které mají uvázané kolem pasu. A přestože jsou keře plné drobných trnů, málokdo z nich používá rukavice. Hbitě očešou keřík a už se přesunou k dalšímu.

Pracovní doba je závislá na počasí. Když je slunečno, končí se před polednem, ale když je pod mrakem, mohou pracovat i déle. Během naše pobytu bylo slunečno, takže jsme se do destilárny vrátili před polednem. Profesionální sběrači již měli zvážené své pytle se sklizní a odjížděli s výplatou, aby druhý den ráno nastoupili na další voňavou šichtu.

 

Růžové květy v destilační nádrži

 

I my jsme odevzdali, co jsme nasbírali, a pak jsme asistovali při plnění obří nádrže destilační jednotky růžovými květy. Po naplnění se rozjíždí destilace a za chvíli se začne linout růžová vůně, která rychle stoupá do hlavy – člověk je tak trochu sjetý a když zůstane v destilárně dostatečně dlouho, vydrží mu to až do večera. Možná to není jen tou vůní, ale celkovým zážitkem, který je umocněn sdílením s podobně naladěnými lidmi, takže růžové nadšení a zápal se násobí a rychle šíří.

Plná zážitků se mi večer nedaří usnout, a tak na pomoc povolám růže, které místní považují téměř za všelék. Pár květů jsem si přinesla a položila na noční stolek – jak uvadají, line se z nich opojná vůně, která mě uspí.

 

Květ stolisté růže

 

Další den jsme si sbírání zopakovali, ale u jiného pěstitele a výrobce. První den jsme navštívili moderní ekologickou farmu, která produkuje bio éterický olej a hydrolát (a vše je určeno pro vývoz, vypadá to, že v Bulharsku zatím o bio produkty není takový zájem), druhý den jsme se seznámili s konvenčním způsobem pěstění u malé rodinné farmy, která funguje čtyřicet let. Rozdíl spatříte ihned na polích: ekologická farma nepoužívá syntetické herbicidy na hubení plevele, takže jejich keře jsou zarostlé travou. Samozřejmě nepoužívají ani jiné syntetické pesticidy a fungicidy na ošetření keřů, to ale nevidíte. Při konvenčním pěstění jsou řady keřů viditelně oddělené pruhy téměř holé půdy.

 

Druhý den sběru

 

Oba pěstitelé v rozhovoru zmínili, že se i u nich začíná projevovat změna klimatu: údolí známé dostatkem srážek se stává sušší. V minulých letech se nedostatek vody podepsal na nižší produkci éterického oleje, což zvýšilo jeho cenu, takže uvažují o tom, že bude možná nutné vybudovat zavlažovací systém. Letošní rok ale byl z pohledu počasí dobrý, tak snad i kvalita a množství éterického oleje bude dobré.

 

Zapečetěný vypouštěcí ventil

 

A na závěr jedna zajímavost: aby si někdo neoprávněně neodčerpal drahý růžový éterický olej ze separační jednotky a aby ani kapka nepřišla nazmar, vypouštěcí ventil (kohoutek) je zapečetěn, dokud nepřijde šéf/majitel a jednotku nevyprázdní. A víte kam potom putuje růžový olej? Do banky – aby ho někdo neukradl!

 

Růžový éterický olej nejen kouzelně voní, ale má také mnoho terapeutických účinků na tělo i psychiku: s bulharskou kolegyní Milenou jsme připravily prezentaci pro své kolegy a krátké shrnutí najdete zde.