Tři guineje / Vlastní pokoj

Virginia Woolfová (1882-1941) patří k nejvýznamnějším představitelům angloamerického literárního modernismu. Její orignální estetický přístup, utvářející se v kontrastu k realismu dobové britské prózy, se poprvé projevil v povídce Skvrna na zdi (1917) a šířeji v románu Jákobův pokoj (1922). Za vrchol její tvorby se obecně považuje trojice románů Paní Dallowayová (1925), K majáku (1927) a Vlny (1931), k nimž lze přiřadit poslední, již nedokončené dílo Mezi akty (1941). Velké obliby se dočkal literární experiment Orlando (1928). Woolfová byla též po celý život činná jako literární kritička a její kratší statě, později uspořádané do několika obsáhlých souborů, se vydávají dodnes.
V eseji Tři Guineje, která vznikla roku 1938, se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen.
Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara,
a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.

324 stran, měkká vazba, ISBN 978-80-86356-64-8

Překlad

Tři guineje: Stanislava Pošustová

Vlastní pokoj: Martin Pokorný